Viscerální terapie - 2. část bránice, jizva 

Bránice (hlavní nádechový sval) uskuteční přibližně 24 000 pohybů denně, přičemž s každým nádechem stlačuje břišní orgány pohybující se trojrozměrně. Patologická situace může způsobit poruchu struktur mobilizovaných bránicí (Barral & Mercier, 2006). Proto je terapii vhodné doplnit o reedukaci dechového stereotypu. Při snížené pohyblivosti se tah z místa o vyšším napětí přenáší až na vzdálená místa díky fasciálnímu systému.

Ke snížení motility nebo mobility velmi často dochází v důsledku chirurgických zákroků či infekčních onemocnění (Barral & Mercier, 2006). Fascie a pojivová tkáň jsou taženy k místu restrikce (místa omezené posunlivosti/klouzavosti) a mají tendenci ho "obejmout". V tomto místě pacient většinou dosáhl na svůj limit možné kompenzace (Mariotti, 2009). Tkáně se na zvýšené napětí adaptují, vyčerpají-li však veškerou možnost adaptace, může dojít k jejich fibrotizaci. 

I malá jizva, adheze nebo fixace orgánu k okolním tkáním způsobí jeho funkční poškození. Pohyb orgánu se pozmění, a tak může dojít ke změně i okolních struktur. Prostřednictvím technik viscerální manipulace můžeme obnovit správný rozsah pohybu a zlepšit tak funkci orgánu (Barral & Mercier, 2006). Technik viscerální manipulace můžeme využít např. v léčbě gastrointestinálních potíží a při léčbě bolesti pohybového aparátu (Vaucher, Macdonald, & Carnes, 2018). 

Důležité je zdůraznit, že viscerální terapie má své zásady. Je třeba počítat s více návštěvami, dle indikace terapeuta. Jaké? To se dozvíte ve 3. části tohoto článku. Pro více informací nás neváhejte kontaktovat.  

V BMphysio se touto problematikou zabýváme. Tento článek pro Vás připravila Mgr. H. Ledahudcová, četli jste 1. část tohoto článku?